Nová silnice tehdy již nevedla kolem Ladronky, a tak se z upadajícího hostince postupně stala jedna z mnoha tamějších zemědělských usedlostí (Spiritka, Palata, Bertramka atd.), které zásobovaly pražské trhy. K těmto účelům sloužila stavba až do poloviny 20. století. Až unikátní malby z 19. století, které byly objeveny na stěnách při rekonstrukci budovy v roce 2004, prozradily, že fungovala i jako panský statek.

Od roku 1947 používal budovu Ladronky jako sklad Státní statek hlavního města a poté, s blíže nespecifikovaným účelem, Pražské silniční a vodohospodářské stavby. Okolí Ladronky bylo vybráno díky své příhodné poloze jako sídelní čtvrÂť komunistických prominentů. Z této doby tu stále stojí třeba vila ve Slavíčkově ulici po bývalém předsedovi vlády Zdeňku Fibingerovi, v Sušické ulici bydlel Josef Štrougal a najdeme tu i vilu prezidenta Svobody. Většina sídel bývalých mocipánů stále patří Úřadu vlády a slouží jako reprezentativní prostory.

V devadesátých letech 20. století stál statek Ladronka uprostřed dlouhé pláně opuštěný. Budova již ani zdaleka nepřipomínala slavnou dobu svého prvního pána z Itálie. Byla ve značně zchátralém stavu - na první pohled výzva pro buldozery. Na scénu přišla mládež s představou prostoru pro alternativní kulturu. Do objektu se nastěhovala skupina squatterů. Mládež objekt obývala sice bez povolení, ale s myšlenkou vybudovat z Ladronky centrum pro mladé lidi, kteří nechtěli trávit svůj čas „normálním“ způsobem. Pořádaly se zde koncerty, prostory se využily pro graffiti, workshopy, divadelní představení, výstavy. Z Ladronky se stalo místo nekomerční kultury.
Majitel objektu, magistrát hlavního města, nevěděl, co si s tím počít a správu svěřil společnosti Trade Centre Praha. Ti se squattery (společností Ladronka) uzavřeli smlouvu. Ta však byla vypovězena pro její hrubé porušování - v objektu se údajně zdržovaly cizí osoby. Hnutí z Ladronky si svou pověst budovalo osm let a po celou tu dobu udržovalo budovu ve svým způsobem obyvatelném, i když možná pro samotné squattery nebezpečném stavu.

V roce 2000 se radnice rozhodla celý objekt vyklidit a za dramatických okolností byli squatteři vystěhováni. Ladronka se stala mediálně známou kauzou. Soudili se squatteři, radnice i novinář, který napsal zprávu o porušení zákonů při vystěhování.
Následovalo období odkladů a slibů (viz článek Současná Ladronka), ze kterých Praha 6 realizovala zatím jen sportovně-rekreační areál Ladronka s novou dráhou pro in-line brusle, cyklisty i štěrkovou cestičkou pro chodce a osvětlením v celkovém nákladu 26 miliónů korun. Samotný statek Ladronka však stále veřejnosti neslouží.