Abyste mohli začít bruslit, budete se muset umět zvednout ze země. Třeba při výcviku lyžařských začátečníků to bývá velký problém, kolečkové  brusle přeci jen nejsou tak dlouhé, takže při správném postupu by to nemusel být tak velký problém. Nejprve si klekneme, poté jednu nohu postavíme na kolečka tak, že úhel mezi stehnem a lýtkem je asi 90 stupňů. Obě ruce položíme na pokrčené koleno a zatlačením do kolena se zvedneme do stoje. Pokročilejší bruslaři nemusí tlačit do kolen, ale využijí pevného povrchu země. Vypadá to jednoduše, ovšem ne všem začátečníkům to půjde samo. Určitě je lepší opět zvolit neklouzavý povrch. Dávejte si pozor, abyste váhu těla měli na celé ploše brusle, pokud zatlačíte jen na první kolečko, zcela jistě upadnete.

Pády jsou určitě nejméně příjemnou věcí týkající se bruslení. Asfaltový nebo betonový povrch pochopitelně oproti sněhu působí na tělo velmi nepřívětivě. Pádům, zejména u začátečníků, samozřejmě nejde úplně zabránit, proto je třeba minimalizovat škody. Úplnou samozřejmostí musí být dostatečná výstroj. Pokročilý bruslař by měl používat minimálně přilbu a chránič zápěstí, začátečník by měl mít i chrániče loktů a kolen. Zvládnutá technika pádu nám nejenom zabrání větším zraněním, ale bruslařům i zvýší sebevědomí a potlačí psychickou bariéru vznikající ze stachu z pádu. Techniku opět nejprve nacvičujeme na trávě.
Při nácviku pádu se snažíme co nejvíce přikrčit, abychom snížili těžiště a přiblížili se co nejvíce povrchu. Dlaně jsou otevřené, kolena a lokty jsou pokrčeny. Nejprve padáme na chrániče kolen, poté rozložíme pád rovnoměrně na chrániče loktů a zápěstí, celý pád plynule dokončíme. Vždy se snažíme padat dopředu, když už jsme nuceni spadnout dozadu, musíme především předklonit hlavu a paže položit vedle sebe, nikdy je nedáváme pod tělo. Snažíme se také nepadat na hýždě a kostrč, jelikož tyto nárazy jsou velmi bolestivé. Pokud chceme učit bruslit děti, určitě je dobré začít nácvikem pádů. Děti to baví, nebudou mít z pádů strach a jejich výuka tak bude efektivnější!