Registrovat | Proč registrace

Přidat článek

Home | O nás | Napište nám | Odkazy | Webkamera | Galerie | Diskuze

Nisa in-line

První bruslení podél Nisy

Koryto řeky Nisy v Jablonci nad Nisou je zanesené různými předměty, její barva pozbyla původní žulový nádech. Představa, co nestravitelného v Nise přibude na jejím dalším toku Libercem, Chrastavou, Hrádkem nad Nisou, ve mně nezanechala pražádné iluze.
K mému údivu mě uvítala před 5 lety v německé Žitavě při jízdě na cyklostezce podél Nisy řeka průzračná. Tou dobou nemaje srovnání s braniborským jemným asfaltem a absolutní rovinou, připadala mi stezka úžasná. Občasné praskliny mi nečinily problém, neb jsem spoléhala na kočárek s půlročním synem, který zkoriguje mou případnou ztrátu rovnováhy. Stezka v této části lemuje hlavní silnici vedoucí do Görlitz a je obklopena poli. Výhled zpestřují větrné elektrárny. Po dobrých 7 km jsem si užila dlažbu v Hirschfelde, projela kolem půvabných hrázděných domů a již jsem se těšila na romantický úsek mimo silnici, v těsné blízkosti řeky, která zde meandruje a vede kolem nádherného kláštera Marienthal. Mé přání se však tentokrát nestalo otcem myšlenky – za Hirschfelde nekompromisně skončil asfalt a cyklostezka byla sjízdná jen pro cyklisty.

Objev bruslostezky podél Nisy

Na bruslích jsem se k Nise vypravila až po dvou letech s kamarádkou, a to s jasným plánem trasy, který v nás uzrál po rozhovoru se znalcem nových asfaltových stezek v Braniborsku. Vysvětlil nám projekty braniborské vlády ve věcech rekultivace krajiny zničené těžbou hnědého uhlí, v rámci které má vzniknout síť mnoha stovek kilometrů zcela nových cyklostezek.
Hned v první obci našeho prvního objevného putování, v Preschen, jsme pochopily, že onen braniborský politik byl teoretik: údajná trasa snů po zcela novém asfaltu z Preschen přes Raden a dále až do údolí Nisy byla sotva sjízdná. Zato nikde nezakreslená trasa z Preschen na jih byla famózní. Nádherná nová silnička, nikde ani živáčka, všude kolem vřes a borovice. Odraz střídá odraz a my prožíváme blaho. Nejlepší svezení v životě! Přijíždíme do maličké vesnice Jerischke. Je dlážděná, jak jinak. Z vesnice bohužel pokračuje jen velmi hrubá asfaltka. Propadáme střídavě návalům zlosti a sebelítosti, obzvláště poté, co zmizí v této liduprázdné krajině i signál mobilu. Korunu tomuto výletíku nasazuje zcela nečekaná výstražná značka „14 % klesání“. A serpentiny. Boty na přezutí samozřejmě nemáme. Ty čtyři kilometry z Jerischke nám připadaly nekonečné. Ale jsme zde: v malebném údolí řeky Nisy na dokonalé asfaltované bruslostezce! Po nejdokonalejší bruslostezce, jakou jsme kdy viděly, jedeme do 9 km vzdáleného Bad Muskau, cíle našeho dnešního putování. Pociťujeme zadostiučinění, jaké jen objevitel může prožít, a víme, že tu nejsme naposledy.

Opuštěné stezky

 „Otevřeme si na naší zahradě stánek s občerstvením, podívej, to už jsou letos třetí bruslaři, Marion,“ reaguje na naši přítomnost pán, lelkující před osamělým domkem na cyklostezce u Forstu. Skutečnost, že jeho dům je bývalou budovou nádraží, potvrdila naše tušení, že bruslostezka zde vede po tělese zrušené železnice. Podnikavý pán před bývalým nádražím byl jediný člověk, kterého jsme dnes na stezce potkaly. Nedalo nám to, abychom si nezavtipkovaly na adresu bruslařských tlačenic v pražském Bráníku. Jedeme po absolutně novém asfaltu, jehož jemnost dosahuje flaemingské dokonalosti. Odpolední slunce dodává lužní krajině okolo Nisy melancholickou atmosféru. Nikde ani živáčka, rytmus našich odrazů umocňuje černo-červeno-žluté hraniční kameny, pravidelně zasazené podél stezky. Před námi se objevuje jeden z mnoha zbořených mostů, které měly během druhé světové války rozdělit znepřátelené Německo a Polsko. Dnes Nisu přetíná i několik nových mostů, které mají Polsko a Německo znovu spojovat. Jeden z nich vede z německé do polské části historického města Guben. Spontánně se rozhodujeme pokračovat kus po polské části stezky. Prokličkovaly jsme po dlažbě kolem „duty free“ stánků s cigaretami a alkoholem k Nise, kde nás přivítala asfaltovaná stezka, jejíž konec přišel stejně náhle, jako její začátek. Takže zpět kolem celnice a vděčně pokračujeme po německé straně řeky. Německo po zavření hnědouhelných dolů čelilo nezaměstnanosti umělou tvorbou pracovních míst, která byla zaměřena na rozvoj infrastruktury – snad s vírou ve změnu kraje v turistickou lokalitu je tato oblast dnes protkána nekončícími kilo¬metry nových cyklostezek. Stezky se vinou nejen kolem Nisy, ale i v řadě navazujících úseků, které většinou končí v nejbližší vesnici či městečku a jsou liduprázdné. Možná zatím kapitalistický trend aktivního trávení volného času nezvítězil nad pasivním sledováním televizních estrád.

Ubytování a´la NDR

Kraj i lidé kolem Nisy se pomalu mění. Zatvrzelí a pasivní vesničané začínají měnit kousky svých zahrad a stavení v impro¬vizované stánky a hospůdky. Některým  dokonce na domech opatrně vlají červené vlaječky s ná¬pisem Zimmer frei. Jakékoli ubytování je ale třeba hledat poměrně usilovně. Turista musí svého ubytovatele nalézt, ubytovatel se turistovi jeho práci nesnaží usnadnit. Navíc většina penzionů se svým vybavením i přístupem domácích velmi podobá expozici v místním „muzeu kultury všedního života NDR“. Až u snídaně jsme pochopily, že majonézový salát a pořádný kus salámu jsou v myslích našich hostitelů výrazem luxusu. V Ponisí jsou samozřejmě i domy nové a modernizované, ale také ceny jsou tržně kapitalistické.

Občerstvení na trase

Aktivnější než ubytovatelé jsou provozovatelé stánků. Občerstvení, které nabízejí, je typicky východoněmecké – vuřty ve všech podobách, od vařených (Bockwurst) před grilované (Bratwurst) či grilované s paprikou (Currywurst). Pro většinu Čechů jsou nejstravitelnější Bratwursty a Currywursty, které se podávají s kečupem. Pivo už i ve východním Německu soupeří s rakouským Radlerem – kombinací piva a citrónové limonády. Pro pivaře děsivá představa, pro bruslaře či cyklisty vítané osvěžení. Amatérští vytrvalostní sportovci upřednostňují k zahnání žízně a nastartování výkonu „diesel“, tedy pivo s kolou. My však ctíme zdejší tradice a dáváme si Potsi, jak místní zkráceně nazývají Potsdamer, spojení piva s malinovou limo¬nádou. Hádejte, jakou asi má barvu? Cenově se východ Německa se v tomto ohledu příliš neodlišuje od Prahy.

Rozporuplná oblast

Cesta kolem Nisy je plná paradoxů. Zvláštní kombinace netčeného příhraničního kraje a kraje zničeného těžbou, zvláštní kombinace dokonalých stezek lemujících hlavní silnice a vedoucích odnikud nikam, zvláštní kombinace renovovaných vesnic na německé straně a mrtvých stavení na straně polské, zvláštní kombinace upravených center měst a rozpadlých továrních budov na městských okrajích, zvláštní úsilí, které nasměrovalo finance státního rozpočtu do stezek, po kterých téměř nikdo nejezdí, zvláštní pohled na kraj, který hledá své místo. Kraj, který čeká na své objevení.

Autoři: Magda Stehnová, Irena Špringlová - CK TRIP

Přečteno 7238x

Komentáře

Návrat do školy - Zeměpis, Dějepis 5- Karel, Reagovat InLINE NISA -fila-, Reagovat mosty jirka, Reagovat Odra - Nisa Josef, Reagovat

Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky

    vyměňme si ikonky: 

Redakční systém MultiCMS

Ladronka portál o in-line bruslení © 2011

RSS

Home | O nás | Napište nám | Tréninkový deník | Odkazy | Webkamery | Galerie | Diskuze